Pražská pláž 2009

Z bláta do louže? Z bláta do písku!
...o 3.závodě ČP v Praze na Smíchovké pláži...

Místo: Smíchovská pláž. Čas: 08:00. Událost: sraz Tragédek před startem první trati závodu v Praze. (Ale v půl deváté jsme tam už opravdu byly všechny.) Ta trať byla dvoustovka a měla se jet od devíti. Start první rozjížďky byl už v půl desáté. Skluz byl takhle na začátku jenom půl hodiny, což je hodno speciálního ocenění.

Získaný čas (totiž tu půlhodinu navíc) věnovaly Tragédky hlavně očumování všeho okolo. Zabraly si pro sebe vcelku dobrá místa u stolečků a plážových křesílek, kde se mohly po libosti povalovat, komentovat dění kolem sebe (tj. pozdní a proto nezvykle rychlé vystrojování lodí, umístění bójek, záchranáře v rudém člunu a tak dále) a tak nějak všeobecně být v klídku, dokud nevypukne ta vřava. (Konečně, v devět ráno byly na pláži zatím jenom jednotlivé posádky; minimum hostů, členů firemních týmů a všelijakých turistů zaručovalo, že miniaturní Smíchovská pláž byla zatím celkem volná a od stanoviště, kde se Tragédky upíchly, bylo vidět ty dva metry na vodu. Později se situace dramaticky změnila a kvůli koncentraci lidí se dohlednost snížila zhruba na 30 cm

Jakmile byl odstartován první závod, všechno šlo od desíti k pěti.

Ne, že by Tragédky něco zvrtaly víc, než je u nich obvyklé. Jenom tak nějak zavzpomínaly na minulý závod v Jedovnicích. Tam bylo bláto, tady byl písek. Tam byl vítr a vlny, tady byly parníky a vlny.

Ad písek. Ten se vám dostane všude. Máte ho plné boty. (Které se vám pochopitelně namočí během závodu v lodi, takže nejdou vysypat ani jakoukoli jinou metodou “odpískovat“.) Máte jím obalené nohy až po kolena, a odtud se vám dostane do gatí. Máte ho na rukách a časem i ve vlasech a v puse a v pivu, zkrátka všude. (Ve skutečnosti se trochu obáváme, kde za půl roku budeme ještě nacházet písek z červnových závodů…:o)

Ad vlny. Parníky jezdí po Praze zhruba dva do minuty. (Jinak to není možné – ty vlny přece nemohli udělat ti křehce vyhlížející veslaři!) Vlny vyrobené takovým parníkem jsou jiné, než vlny od větru. Jsou delší, táhlejší a samozřejmě i vyšší, víc houpou lodí, čímž náchylnějším jedincům způsobují mořskou nemoc… A kromě toho se přelévají a tím dramaticky mění hydrodynamiku celé dračí lodě – natož čtyř až pěti lodí, které se zúčastní jedné rozjížďky.

Finále dvoustovek by bylo i tak celkem bezproblémovým podnikem, kdyby se k parníkům nepřidal i výše zmíněný záchranář v červeném člunu, který se podle všeho chtěl pokochat pěknými děvčaty, když už musel tvrdnout u nábřeží. Tragédky by mu to pochopitelně ze srdce přály, kdyby to ten týpek neosolil přesně ve chvíli, kdy neměl. Protože to ale udělal, následovala maximálně komická situace, když Tragédky napřed skoro nabíraly vodu přes bort, načež hned zase neměly do čeho hrábnout, protože voda záhadně zmizela… Tragédky se ale nezalekly, jednou zabraly do vzduchu, a pak už se vlna přesunula ke konkurenci, čímž byla nepříjemná situace zažehnána. (A kormidelnice je frajerka, že to ustála, a ne že ne.)

Start odpolední pětistovky byl posunut o hodinu (což je opět hodno obdivu, že se pořadatelům povedl jen tak malý skluz), a tentokrát využily některé Tragédky čas podstatně efektivněji. Věnovaly se totiž zušlechťování ducha. Na pláži se kromě jiných atrakcí nacházel i umělec (a musel to být umělec, už podle vizáže…:o), který místo plátna využíval lidské bytosti… Takže se některé Tragédky rozhodly, že se nechají pomalovat, samozřejmě převážně tyrkysovou barvou. Vypadaly pak ještě mnohem drsněji a tím pádem i lépe, než obvykle. ;o)

Nedělní dvoukilák se pak opět proměnil ve veselý podnik. Tragédky koukaly jak zjara, když zjistily, že dvoukilák zvládly za necelých osm minut. To se jim ještě nikdy nepovedlo. Napřed chvíli spekulovaly, jestli tedy trénink konečně nese ovoce, nakonec ale sebekriticky usoudily, že to bude spíš tím, že dvoukilák měřil nejvýše 1500 metrů. Jiná vysvětlení jejich skvělého času zahrnují už jen rekvizity žánru science fiction, jako jsou například hyperprostorové zkratky, červí díry a podobně. (A, jak je známo, není známo, že by se nad Vltavou někdy nacházelo něco takového.)

Poslední povyražení, které na Tragédky v Praze čekalo, byl dvoukilák mix. Bubeníkem byl zvolen nejmenovaný Pardubák, který sice celou cestu pořvával na pádlaře obvyklé pokyny, aby zabrali, aby se neflákali a tak dále, ale jinak měl buben spíš na parádu – bouchnul do něj všeho všudy asi dvakrát… To se Tragédky teprve naučily ocenit svou bubenici, která řeže do bubnu s neuvěřitelným zaujetím!

A opět nudné a povinné - výsledky
200m, 500m, 2000m - 3.místo (mmch - nepřipomíná vám to Račice? ;o) )

MIX 200m - 6.místo, MIX 500m - 2.místo, MIX 2000m - 5.místo

 

Valná hromada 2017

13. 11. 2017 -   Pozvánka na valnou hromadu DBT z.s., která se koná úterý 5.12.2017 v 19:30 v...

čtěte více »

....................

23. 09. 2017 - Říjen je pro Tragédky měsícem odpočinku, máte-li zájem, zahajte s námi zimní přípravu...

čtěte více »

MČR a blížící se TDT

17. 09. 2017 - Přijďte s námi oslavit konec úspěšné sezony v sobotu 23.9.2017 na Tragicky dlouhé...

čtěte více »

Vyhledávání
vyhledat?